Králové v extralize: přímý souboj Hniličky s Čechmánkem

"Známe se opravdu velmi dlouho a dokonale. Vycházeli jsme spolu vždy velmi dobře, náš vztah je však ryze profesionální. Já jsem hrával za Kladno a Spartu, Roman vyrůstal na Moravě a stál vždy na opačné straně v barvách Vsetína," řekla o svém pátečním protějšku liberecká třiatřicítka Milan Hnilička.

V extralize se proti sobě poprvé postavili v sezoně 1995-96 v barvách Kladna, resp. Vsetína. Čechmánek měl za sebou úspěšnou premiéru v nejvyšší soutěži, když se Vsetínem slavil rok před tím mistrovský titul, Hnilička se naopak vracel ze zámoří. Úspěšnějším byl Čechmánek, jehož tým dokázal Kladno vyřadit ve čtvrtfinálové sérii play-off po výsledcích 3:0, 4:3 v prodloužení, 4:2 a 2:1 a získal tak další z celkem pěti titulů. O dva roky starší kolega byl navíc od své premiéry v nejvyšší soutěži, v letech 94-99, pětkrát v řade korunován jejím nejlepším brankářem.

Poté přestoupil Milan Hnilička do pražské Sparty a hned ve své premiérové sezoně v holešovickém klubu pomýšlel na svůj první titul. Ambicióznímu týmu však vystavil stop valašský tým s nikým jiným než s Romanem Čechmánkem v brance. Rozhodujícím pro vývoj série, v níž se Sparta postavila Valachům vůbec poprvé, se stalo domácí prostředí. Tehdejší Petra Vsetín stoprocentně využila podporu domácího publika a po zápasech 4:1, resp. 3:1 odjížděla do Prahy s vedením v sérii 2:0. Sparta sice první duel zvládla a po zásluze zvítězila 4:1, vrátit sérii zpět na Moravu se ji už ale nepodařilo.

V roce 1998-99 se Milan Hnilička objevil v české nejvyšší soutěži naposledy. Cesta k vysněnému titulu nabrala podobný ráz, v semifinále play-off se oba gólmani ověnčení čerstvými tituly olympijských vítězů postavili opět proti sobě. Pražané se nijak netajili vysokými ambicemi, navíc měli i daleko silnější a sebevědomější kádr. Celá série byla jednou z nejkvalitnější v historii vyřazovacích bojů vůbec. Strhující souboje, obrovské nasazení na obou stranách, výsledky až do posledních vteřin na vážkách, a tak se nebylo čemu divit, když vše dospělo k pátému zápasu. Po šedesáti minutách svítily na ukazateli dvě nuly, kýženou branku však nepřineslo ani prodloužení, a tak došlo na samostatné nájezdy. Rozuzlení celé bitvy přišlo z hole Tomáše Sršně ve čtvrté sérii.

"Pro Spartu byl Vsetín vždy velkým soupeřem. Tým, který se tam podařilo vytvořit, dominoval celé extralize. Dalo se nad nimi vyhrát, nešlo je ale pravidelně porážet," připomíná kvality tehdejšího mistrovského kádru. Hnilička si tak na svůj titul musí ještě počkat. V následujících týdnech o něj bude usilovat v barvách Bílých Tygrů.

Hnilička s Čechmánkem v reprezentaci

"Poprvé jsme se potkali na MS v Kanadě. Je to už dávno, tehdy jsme oba začínali," připomněl společné začátky Hnilička. Jejich cesty se pak na delší čas rozešly, v nejcennějším dresu se objevili až za dalších 6 let. Čechmánek se v r. 1997 vracel do národního týmu jako první brankář po neúspěchu na SP, když svou kritiku namířil na tehdejšího kouče Luďka Bukače a odmítl pod ním reprezentovat. V té době však již měl titul mistra světa, když sezonu před tím kryl v Rakousku záda Romanu Turkovi. Oba brankáři si zopakovali úspěch z roku 1991 a získali bronz. Brankoviště bylo hájemstvím staršího kolegy, Hnilička dělal dvojku.

Rok poté se potkali hned na dvou vrcholných akcích - olympiádě v Naganu a MS ve Švýcarsku. "Nagano byl pro nás pro všechny obrovský zážitek na celý život. Byli jsme tam spíše v roli sparingpartnerů Dominika Haška. Nevěřícně jsme sledovali tréninky a jeho umění. Ivan Hlinka namíchal vítězný tým, kostru, která spolu vydržela i v dalších letech a dokázala své úspěchy pravidelně zopakovat. Vycházeli jsme spolu všichni velmi dobře, na tuhle partu se jen tak nezapomíná. My jsme se drželi spíše stranou. Vrcholná akce turnajového typu je vždy otázkou jednoho muže," řekl liberecký brankář při vzpomínkách na olympijský vrchol. Na MS ve Švýcarsku začínal Čechmánek v pozici jedničky, po dvou utkáních však sáhl trenér Hlinka ke změně a turnaj dochytal Hnilička. Na kontě vavřínů obou mužů přibyla další bronzová medaile.

V roce 1999 se Hnilička postavil opět do brankoviště v pozici prvního muže a na konci cesty stál první titul mistra světa. Roman Čechmánek mu kryl záda, aby si pak o rok později došel pro titul sám. To již byl Hnilička pevnou součástí organizace Atlanty Trashers, s níž bojoval v NHL. Čechmánek se rozhodl odejít do zámoří o rok později, což mělo za následek výměnu pozic v reprezentačním týmu. "Myslím, že reprezentační tým jen těžil z našeho odlišného stylu," doplnil ke společným působením v dresu Česka.

V roce 2001 se tak objevil v červenobílém dresu pouze Hnilička, který završil zlatý hattrick. Navíc byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Posledním společným vystoupením v národním dresu se prozatím stala olympiáda v Salt Lake City. "Hlinka nastartoval v nároďáku mašinu, z níž těžil český hokej řadu let. I když se dnes nevozí pravidelně medailové vavříny, český hokej předvádí atraktivní hokej, který se fanouškům musí líbit. Jádro však postupně odrůstá a dnes se již o slovo hlásí mladí talentovaní hráči se zkušenostmi z NHL. Kluci potřebují jen trochu štěstí, které v loňských sezonách mnohdy stálo na naší straně. Možná jsme si ho i trochu dopředu vybrali," řekl k současné situaci v českém týmu.

Loni se vůbec poprvé potkali na klubové úrovni v jednom týmu. Společným zaměstnavatelem se jim na krátký čas stala prosluněná Kalifornie a Los Angeles Kings. Čechmánek však stál neochvějně v pozici týmové jedničky, záda mu kryl Huet, Hnilička se navíc zranil. V pátek se opět oba elitní brankáři, kteří statečně nesli prapor české brankářské školy na mezinárodní úrovni, potkají opět proti sobě v pozicích jedniček svých týmů. Nebude to však již v NHL nebo v dresech Sparty či Kladna. Milan Hnilička se poprvé postaví proti Čechmánkovi jako liberecký Bílý Tygr.

Foto: hcorli.cz a hc-vsetin.cz