Den, kdy Radek Duda ukázal, jak se stát hrdinou.

Už tomu bude devět let, přesto na onu situaci jistě mnozí extraligoví fanoušci vzpomínají dodnes. V play-off v roce 2003 se proti sobě ve finále postavila pražská Slavie s Pardubicemi. Sešívaní vedli 3:2 na zápasy a doma mohli získat svůj první mistrovský titul. Přesto v jednu chvíli na hokej nikdo nemyslel.
Celou sérii mezi Slavií a Pardubicemi se mezi sebou Radek Duda s Michalem Mikeskou pošťuchovali. Oba patří mezi hráče, které ostatní pro jejich styl nemají rádi, a když se na ledě potkali, pokaždé to jiskřilo. Jednou se osekávali hokejkou, podruhé dostal jeden „masáž“ zad od druhého. Nadávky a úšklebky doprovázely snad každé společné střídání.
Pak se ale stalo něco, při čem všem na stadionu zatrnulo. Bomba slávistického obránce Hejdy trefila bránícího Mikesku do krku. Pardubický srdcař spadl jako podťatý a všichni se hrozili nejhoršího. Zatímco ostatní byli v šoku, Radek Duda, ještě před chvílí soupeř číslo jedna, na nic nečekal a okamžitě přispěchal svému kolegovi jako první na pomoc, aby zjistil, zda nemá zapadlý jazyk. Jen malý kousek tehdy dělil Mikesku od vážného zranění.

„Štěstí pro něj, že to nebylo nic vážného. Že mu nezapadl jazyk. Jsou to ale hrozné pocity. Jednou jsem to zažil, když jsem se vracel z Kanady. Táta jedné holčičky měl v autě před námi zapadlý jazyk. Nikomu bych to nepřál zažít,“ řekl Duda skromně po zápase. „Když jde o život, jde všechno stranou.“
Radek Duda, který je velmi často zmiňován spíše v souvislosti se svými výstřelky, než příkladným chováním, tak nesmazatelně napsal jeden velký příběh fair play.

Vzpomínáte si na další příběhy fair play z hokejového prostředí? Upozorněte na ně na www.fairhokej.cz, kde se zároveň Chartu fair play můžete podepsat.