Pro Martina Čakajíka je Liberec vyvolené místo, našel tu prakticky všechno

Liberec jde stejně jako Ty do desáté extraligové sezóny. Jak vzpomínáš na první sezónu pod Ještědem, kdy jsi byl její součástí?
Já jsem přišel do Liberce v třiadvaceti a musím říci, že jsem se toho angažmá trošku bál, protože jsem šel vůbec poprvé hrát do zahraničí. Nakonec to ale bylo dobré. Byla tady dobrá parta a veliká euforie. Ze začátku to bylo docela těžké si zvyknout, ale postupem času se mužstvo zvedalo a po pár obměnách kádru se vypracovalo ke špičce extraligy. Já si myslím, že je dobře, že v Liberci hokej je, protože si to zaslouží.

V Liberci jsi hrál první dva roky, pak jsi odešel do jiných extraligových týmů, ale nakonec jsi opět zakotvil na severu Čech. Znamená to, že je Liberec pro Tebe osudové místo?
Musím říci, že asi ano. Po hokejové stránce se mi v Liberci vždycky dařilo, následně jsem sice cestoval někde po okolí (smích), pak jsem se ale vrátil a myslím, že jsem udělal dobře. Město a všechno kolem mi tu vyhovuje. Našel jsem si tady manželku, máme syna, takže myslím, že tahle hokejová štace mi vyhovuje.

Dá se říci, že Ti tedy Liberec dal vlastně vše důležité?
Pro mě je to ideální kombinace. Před deseti roky jsem byl mladý, teď už jsem dospěl a beru to všechno úplně jinak. Vždy je příjemnější někde hrát a mít tam svou rodinu.

Čekal jsi tehdy, když jsi odcházel ze Slovenska do Liberce, co všechno tu najdeš?
Tenkrát, když jsem šel do Liberce, tak jsem jako mladý měl docela respekt z toho, jaká tu bude konkurence. Jestli tady budu hrát, jestli mi zdejší hra sedne. Nakonec jsem to ale všechno zvládl a doufám, že jsem klubu trošku pomohl směrem dopředu.

Můžeš zavzpomínat na úplně první letní přípravu Liberce na extraligu?
Nedávno jsme se o tom v kabině bavili, že přípravy teď jsou úplně jiné. Dříve jsme jezdili na kolech dlouhé tratě, které měřily padesát až šedesát kilometrů kolem Ještědu a Kryštofáku. Teď se to už ale nejezdí a naopak jezdíme kratší úseky a kopce do nějaké minuty. Jak se mění styl hokeje, tak se mění i styl přípravy na sezónu. Dnes je to o hodně namáhavější.

Znamená to, že tréninky v suché přípravě se teď přibližují střídání na ledě, které trvá také okolo minuty?
Každý výjezd je teď do maxima a je to o tom sáhnout si na dno. Před tím to také nebylo jednoduché, ale při etapě, která měřila padesát, až šedesát kilometrů byly úseky, kdy si člověk mohl odpočinout a někdy zase musel trochu zabrat. Tady se jde prakticky pořád na plno a dělá se to podobně jako zápas na střídání. O to je to namáhavější.

Na kterou sezónu vzpomínáš v Liberci Ty osobně nejraději?
Vždy je to o týmu. Rád vzpomínám na sezónu 2009/10, kdy jsme vypadli v semifinále. Škoda, že tenkrát chytal za Pardubice Hašek. Kdyby tam byl v bráně možná někdo jiný, tak si myslím, že bychom šli dál. Uplynulá sezóna byla ale také celkem dobrá, v play-off nám pak chybělo trochu štěstí. Já osobně doufám, že největší úspěch s Libercem teprve přijde.

Vzpomeneš si za těch deset let na nějaké zápasy Bílých Tygrů, které ti utkvěly v hlavě?
Člověk si pamatuje většinou zápas, ve kterém dal nějaký gól. Já jako obránce ale moc branek nedávám, ale vzpomenu si občas na nějaké, ve kterých jsem se i netrefil. Vždy, když se vyhraje zápas, ať je to o gól nebo jasný výsledek, tak vládne v kabině spokojenost. Hlavní je, aby se zápasy povedly týmu.

Ty osobně jsi zažil v Liberci tři trenéry (Jandač, Paleček a Kalous). Jak se jejich práce liší?
Hokej se za ty roky posunul hodně dopředu, takže teď jsou i nové metody. Nyní je fyzická stránka přípravy ještě důležitější, než tomu bylo tehdy. V dnešní době se klade hlavně na důraznou hru. Myslím si, že Liberec se snažil předvádět vždy takový styl. Ještě více se ale dnes zaměřuje hra na bruslení a napadání. Prakticky je to o tom soupeře ubruslit a unavit, takže jak jde hokej dopředu, liší se i práce trenérů.

Novináři se Tě minimálně jednou v sezóně zeptají na tehdejší kauzu s Radkem Dudou. Neunavují Tě tyhle věčné otázky?
Člověk to musí brát tak, že se to stalo. Za nějakých třicet let už to asi někdo zapomene. Mně to ale osobně nevadí, a když se mě na to někdo zeptá, tak odpovím. Je to součást mé hokejové kariéry, a i když těch novinářů bylo hodně, beru to v pohodě.

Před startem extraligy vás čeká zpestření přípravy v podobě European Trophy. Na který tým se těšíš Ty osobně nejvíc?
Všichni naši soupeři jsou v European Trophy kvalitní a budou to určitě vyrovnané zápasy. Myslím, že to nebudou nějaké veliké přestřelky a rozhodnou maličkosti. Jsem hodně zvědavý na švédské a finské týmy jak s nimi budeme stíhat. My tady makáme dost, takže se toho nebojím. Koneckonců nám trenér ještě kvůli tomu přidal. Mohou rozhodovat také vyloučení. S Linköpingem a Kärpätam Oulu to budou asi hodně zajímavé zápasy. Mannheim bude zase zajímavý z toho důvodu, že hrají trochu kanadským stylem. Chtěli bychom nabrat zkušenosti a dobře se rozehrát do sezóny.

Co bys považoval za úspěch Liberce v desáté extraligové sezóně?
Základem pro nás je dostat se do play- off a zkusit to ubojovat. Určitě chceme dojít co nejdále, ale je potřeba začít sezónu trošku skromně, i když cíl je vždy nějaký. Vždy se do toho musí jít s respektem, protože nikdy nevíte, co se může nakonec stát. Náhodou se něco nepovede a pak budou všichni rozčarovaní. Hokej je sport a ten sebou nese úspěchy, ale i neúspěchy. Mrzí mě minulá sezóna, ve které to mohlo dopadnout lépe, protože jsme to měli dobře rozehrané.

Martine, děkuji za rozhovor a hodně energie do závěru letní přípravy.