Liberec byl první volba. Čeština mi v kabině chyběla, říká po návratu Kváča

Bylo to hodně rychlé. Já jsem říkal, že kdybych se vracel do Česka, tak Liberec pro mě bude první volbou. S Filipem Pešánem jsme navázali kontakt a šlo to v podstatě samo.

Máš za sebou první zahraniční angažmá. Co ti to z osobního hlediska dalo?
Nabral jsem tam spoustu zkušeností. Z mého pohledu to byla úspěšná sezóna, protože získat stříbrnou medaili za jeden rok ve Švédsku, to snad ani jinak hodnotit nejde. Jsem na sebe pyšný, že jsem se popasoval s rolí, kterou jsem v klubu dostal. V celkovém hodnocení si uvědomíte, že každý hráč je potřeba bez ohledu na jeho roli, protože to stříbro tvoří celek. Během prosince jsme byli snad čtyři body od sestupu, ale pak jsme se semkli, nastavili si určitý systém. Já se snažil plnit to, co se ode mě chtělo. Z tohoto nastavení se nám podařilo udělat skvělý úspěch a jsem za to hrozně rád.

Cítíš se jako jiný Petr Kváča, než když jsi odcházel?
Neřekl bych úplně jiný, ten základ si v sobě totiž nosím pořád. Poznal jsem ale nové osobnosti, viděl jiné hráče, jak se chovají v různých situacích. Přece jen ten ročník nebyl procházka růžovou zahradou, pak ke konci se to ale díky úspěšnému play-off otočilo. I díky tomu, že jsem několikrát jenom seděl na střídačce, se mi naskytla příležitost ty jednotlivce sledovat. Člověk čerpá, pozoruje a učí se i jiným způsobem.

„Na návrat do známého prostředí jsem se moc těšil“

Během tvé roční odmlky v klubu hodně vyrostl mladý Daniel Král. Co říkáš na jeho progres?
Je to parádní. Ta jeho tvrdá každodenní práce, kterou tu odváděl už během mého působení, se mu vyplatila. Je to super vizitka nejen pro něj, ale i pro celou organizaci, kde za poslední dobu vyrostl třeba i Jakub Rychlovský či jiní. Je to úkaz toho, že se tu dělá něco dobře.

Loni jsi mu byl mentorem, bude to teď podobné?
Dalo by se to tak říct. Jsme oba o rok starší, nějak se vyvíjíme. Od začátku spolu půjdeme po malých krůčcích a bude to určitě dobré.

V kabině na tebe čekala spousta známých tváří, ale i některé nové. Jak ses na kluky těšil?
Těšil jsem se moc, protože se vracím do známého prostředí. I vlivem toho, že jsme každý sbírali zkušenosti někde jinde, je to samozřejmě trochu jiné. Někteří sice už ukončili kariéry, ale i tak je tady mohu pořád vídat, což je za mě parádní. Čeština už mi v kabině celkem chyběla.

„Mým aktuálním cílem je být vzorem“

Sledoval jsi na dálku Bílé Tygry?
Hrací dny se nám nekřížily, protože ve Švédsku se hraje ve čtvrtek a sobotu, tady to vychází na pátek a neděli, takže ten prostor na to byl. Bylo skvělé sledovat, co tady kluci předváděli. Upřímně, když jsem si pustil jiný tým, tak mě to tolik nenadchlo. Liberec hrál hodně útočně, což je pro diváka vždy zábavné, a celé to vyvrcholilo tou sérií se Spartou. Člověk si sice řekne, že stav 4:0 na zápasy je celkem jasná záležitost, ale ten průběh tomu vůbec neodpovídal. Byla to reklama na hokej.

Nicméně i díky tomuto stylu občas vznikaly zmatky směrem dozadu. Bude tvým úkolem v tomto ohledu týmu pomoct?
Rozhodně, lépe bych to asi ani neřekl. Trošku se na ta pomyslná zadní vrátka zapomínalo, ovšem když chcete hrát útočně, tak to k tomu trochu patří. Minulá sezóna mě naučila chodit krůček po krůčku a zaměřovat se na věci, ve kterých mě tlačí bota. Tenhle přístup nás může dovést daleko.

Dáváš si před nadcházejícím ročníkem nějaké cíle, budeš na sebe přísný?
To budu a hodně. Mým aktuálním cílem je být vzorem, ať už pro někoho mladšího z týmu nebo pro lidi z okolí. Máme spoustu mladých fanoušků, kteří jednou chtějí být jako Jakub Rychlovský či Daniel Král. Já osobně bych chtěl jít podobně příkladem. Na tohle se tu v loňské sezóně hodně apelovalo, ale co si tak pamatuju, tak tomu tady bylo vždycky napříč organizací. Mimohokejové cíle jdou totiž ruku v ruce s těmi hokejovými.