Tisícovkář Derner: Maloval jsem si trochu jiný scénář, i tak jsme si to ale s rodinou užili

Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy po jubilejním zápasu?
Maloval jsem si trochu jiný scénář, ale někdy to tak trochu chodí. Co se stalo, to se stalo. Je to holt moje práce, blokovat střely. Bohužel mě to trefilo nešťastně, že jsem nemohl pokračovat. Je mi to hrozně líto, i kvůli rodině, když se sem přišla na tenhle zápas podívat. Nedá se nic dělat.

Jak to se zraněním vypadá?
Jde o palec a ukazováček, ale uvidíme, jak to bude vypadat v nejbližších dnech. Bohužel je to ta spodní ruka, ve které držím hokejku. Ještě první třetinu jsem čekal, jestli to nepřejde, vzal jsem si nějaké prášky na bolest. Ale bohužel. Náš doktor pak rozhodl, že bude lepší odjet na rentgen, abych si to ještě nezhoršil. V play-off bych to asi moc neřešil.

Odkud jsi utkání dokoukal?
Přijel jsem přesně před koncem. Byl jsem v nemocnici na rentgenu. Jsem rád, že to kluci zvládli a dali mi takovýhle dárek za tři body. Za to jim chci poděkovat.

Jak jsi prožíval předzápasový ceremoniál?
Musím poděkovat panu Syrovátkovi a Bílým Tygrům za tenhle krásný ceremoniál. Moc si toho vážím. S mojí rodinou jsme si to moc užili.

Jsi 23. hráčem co na milník 1000. utkání v historii extraligy dosáhl. Sleduješ tyto statistiky podrobně?
Osobně ne. To spíš můj táta. Ani jsem netušil, kolik utkání za Liberec jsem odehrál, než vyšel článek na webu. Za tuto metu jsem nesmírně rád. Musím poděkovat manželce a synovi, bez nich bych to nezvládl.

„Těsně před utkáním mi v hlavě proběhl můj první zápas. Hrála ve mně spousta emocí“

Kam si doma pověsíš dres s číslovkou tisíc?
Nejspíš mi ho zabaví syn. Asi si ho nikam nepověsím, on s tím bude doma létat. Nemyslím si, že tam bude jako viset jako nějaká připomínka. Nejsem takový, že bych si potrpěl na sbírání artefaktů.

Byl jsi před zápasem nervózní?
Těsně před utkáním mi v hlavě proběhl můj první zápas za Tygry, když jsme hráli v Třinci. Hrála ve mně spousta emocí, ale věděl jsem, že se musím koncentrovat na zápas. Nebylo to pro mě jednoduché.

Jaké utkání z té tisícovky ti nejvíce utkvělo v paměti?
Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti. Určitě tam patří finále se Spartou, když jsme vyhráli prodloužení a titul. A pak ještě jeden moment, a to když jsme zachraňovali extraligu v baráži s Boleslaví.

„Syn mě přemluvil, ať ještě jednu sezónu po téhle přidám. Ta ale bude s největší pravděpodobností poslední“

Potěšila tě nějaká konkrétní zpráva?
Abych řekl pravdu, za těch pár dní mi jich přišlo tolik, že jsem ještě neměl čas to nějak zkouknout. Teď mi třeba volal Honza Výtisk, s kterým jsem pořád v kontaktu, ať se podívám na internet, že tam jsou vzkazy.

Máš už nějakou představu, kam se budou tvé kroky ubírat dále?
Přemýšlím nad tím. Už mám určitý věk. Po téhle sezoně jsem chtěl skončit, můj syn ale rozhodl, že mám dát ještě jednu. Slíbil jsem mu, že když zdraví vydrží, tak ještě jednu dám, ale že to bude s největší pravděpodobností moje poslední.

Poprvé jsi v extralize nastoupil devatenáct let nazpět. Co se za tu dobu nejvíce změnilo?
Změnilo se mnoho věcí, hlavně celkový styl. Já jsem se postupem času také musel měnit, přesněji způsob mé hry. Když jsem začínal, všichni vážili spoustu kilo, hrálo se více do těla. Teď už to je více technické.

940 utkání z tisícovky je za Tygry. Jak těší tahle statistika?
Jsem hrozně vděčný, že jsem mohl obléknout tygří dres na téměř všechna má utkání. Byl to můj dětský sen, hrát za Bílé Tygry, a svým způsobem si ho stále plním, dokud neskončím.