Jak je zdejší tým silný?

Všechny kluby, ve kterých jsem za mořem hrál, byly farmy Washingtonu Capitals. První čtyři roky to byl Portland a poslední Hershey. Tam Washington přestěhoval farmu, protože města jsou vzdálená jen hodinu a půl jízdy.

Jaký styl hry od tebe mají liberečtí fanoušci čekat? Po letech za mořem nespíše budou čekat, že budeš hrát klasický kanadsko-americký styl - tvrdě a do těla.

Hraji obránce a tam je tvrdost zapotřebí. Ale i v Americe se mění trendy, udělala se nová pravidla a ty více vyhovují tvořivým obráncům. Na těch se teď staví. To se projevilo i na stylu hry, NHL ani AHL již není tak tvrdá, není již vidět tolik rvaček...Teď se chce i po obráncích, aby dali gól a co bych řekl především - hraje se tam nyní hodně organizovaně. Velkou roli hraje taktika, na kterou si trenéři téměř všech týmů hodně potrpí. Již to není takový ten hurá styl - všichni za pukem a nejsilnější vyhraje.

Jeden z předpokladů je ten, že budu hrát hodně do těla. Hodně si zakládám na důrazu, ale aby nedošlo k omylu - nechodím na led s tím, že někoho "sejmu". Washington si mě za těch pět let vychoval v defenzivního beka, za to jim chci určitě poděkovat. Hodně toho těžím například v oslabení a tak.

Jak hodnotíš roky strávené v zámoří? Jak hokejově, tak i osobně?

Nemohu jinak než kladně! Strávil jsem pět let v Americe, tři roky v Kanadě a ty mi dali do života strašně moc. Ať už zkušeností, tak i třeba tím, že jsem se setkal se spoustou lidí, kteří mě do života hodně poznamenali.

Loni jsi svému klubu pomohl k výraznému týmovému úspěchu - vítězství v Calder cupu se v zámoří hodně cení, vždyť je top druhá nejcennější trofej po Stanley cupu!

Přiznávám, že jsem byl hodně překvapený, jaký se v zámoří kladě na výhru tohoto poháru důraz. Haly jsou během bojů o Calder cup plné, hodně se o tom píše...My jsme měli halu na 10 000 lidí a na každý zápas play off bylo plno. Byla to opravdu výborná zkušenost a navíc emotivní zážitek.

Pro mě to navíc bylo cenné o to víc, že nám vypadlo pro zranění hodně hráčů a táhli jsme to zase v jiném složení. O to cennější bylo, že jsme to dokázali dotáhnout do konce i s jinými hráči.

Ne každý český hráč, který odejde do zámoří se snem o NHL, se prosadí. Tobě se to, byť na pár zápasů povedlo, v čem je NHL tak jedinečná?

Je to nejlepší soutěž světa. Kdo to nezažil, ten to hůř pochopí. Ten kolotoč lidí, kteří se kolem toho motají, zázemí hal, to je něco jedinečného. Jsem rád, že se mi to podařilo vybojovat a mohl jsem si tu atmosféru okusit. Je to pro každého hokejistu zadostiučinění za tu dobu, co hokej hraje.

Nyní se vracíš do Liberce, do města, ze kterého jsi do zámoří odešel. Na jak dlouho jsi podepsal smlouvu?

Smlouvu jsme uzavřeli prozatím na rok. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že se do zámoří nechci vrátit, ale uvidíme, jak se to vyvine. Stejně tak se může stát, že působení v Liberci prodloužím.

Jen na doplnění - ty jsi měl v USA smlouvu nebo ti s koncem sezony vypršela? V zámoří na mě měli do určitého data opci. Tu využili, ale já jsem ji nevzal. Jednali jsme dál, ale nedohodli jsme se, nedopadlo to dle mých a agentových představ.

Tím pádem jsem se rozhodl pro návrat do Evropy. Přihlásil se Liberec, začali jsme jednat a nakonec jsem si z nabídek vybral právě Bílé Tygry. Přestup se upekl minulý týden, když byli kluci na soustředění ve Švýcarsku.

Jak dlouho probíhala jednání s Libercem? Pokud můžeš, tak prosím našim čtenářům upřesni, který tým se o tebe ještě zajímal. Jednání probíhala dva až tři týdny. Ty ostatní týmy neprozradím, asi by to nebylo vůči hráčům v těch týmech fér. Můžu ale naznačit, že tam byl ještě jeden extraligový klub.

Já jsem extraligu po návratu do Evropy preferoval. Budu doma a po dlouhé době si mě užije rodina a přítelkyně.

Máš za sebou i působení v mládežnických reprezentacích, jak na tu dobu vzpomínáš?

Z Liberce jsem byl na několika soustředění "16", "17", "18" a po odchodu do zámoří jsem se dostal do týmu "20" na mistrovství světa v Moskvě. Zde se nám povedl výborný úspěch, když jsme vyhráli zlato.

A co reprezentace dospělých? Probíhá generační odměna, trenéři začínají stavět pravě na dřívějších juniorských reprezentantech... To je můj další velký sen. Jsem Čech, a tak by pro mě byla obrovská pocta obléknout dres národního týmu za chlapy. Když jsem to zažil v juniorech, tak to byl neuvěřitelný pocit. Ale to vše bude záležet na tom, jak to půjde týmu a konkrétně mně. Třeba se mi podaří trenéra zaujmout.

Když jsi odcházel do Ameriky, hokejový Liberec byl někde jinde. Nyní se vracíš do klubu, který patří mezi nejlepší v Čechách.

Hodně času jsem v zámoří strávil na internetu a samozřejmě mi neuniklo to, co se zde děje. Zdejší prostředí znám, v létě jsem s týmem každý rok trénoval. Díky tomu znám i trenéra Palečka, klukům jsem přál vždy jen to nejlepší. Nikdo si podle mě nenechá ujít to, co se zde kolem hokeje děje.

Jak hodnotíš sílu hokejového Liberce?

Stačí se podívat na dosavadní přípravu...To hodně napoví, jak je zdejší tým silný. Vždyt z devíti zápasů prohrál jediný. Ale není to jen o síle, i zdejší parta je výborná. I tyhle okolnosti převážily při rozhodování misku vah pro Liberec.

Už víš s jakým číslem tě budou liberečtí fanoušci budou vídat?

Už jsem si musel vybrat. Mluvil jsem s Jurou Jarošem po telefonu a nakonec jsem se rozhodl. Dlouhou dobu jsem hrál s 34, ale tu má tady Honza Holub. Proto jsem se rozhodl pro mutaci tohoto čísla a vyhrála 43.