Je to velká čest, vyrojily se mi vzpomínky, říká člen Klubu legend Radivojevič

Tygři tě zařadili do svého Klubu legend. Jaký je to pocit?
Je to velká čest. Popravdě mě to i trochu překvapilo. Je vidět, že už jsem starý, když se se mnou organizují takové věci. Každopádně si toho velmi vážím a jsem vděčný za to, že se nám tu tehdy povedlo vyhrát titul. Věřím, že kluci v budoucnu ještě nějaký přidají.

V Liberci jsi strávil kus hokejového života. Jaké jsi měl pocity při návratu?
Přijel jsem už den před zápasem a nostalgické vzpomínky se vyrojily. Strávil jsem tu tři roky, které řadím mezi ty nejkrásnější v kariéře.

Dominik Hrníčko o setkání s Brankem

Říkal mi, že jsem docela dospěl. Přece jen už mám vousy. Když se dozvěděl, že mám už i dítě, docela ho to překvapilo.

Co sis vybavil jako první?
Ty vítězné sezóny samozřejmě člověka vždy napadnou nejdřív. Vzpomínám ale celkově na partu a celý tým, který tu fungoval. Jsem rád, že jsem se zdejšími lidmi mohl strávit nějaký čas a zase je po dlouhé době vidět.

Vzpomeneš si i na něco konkrétního z mistrovského ročníku?
Oslavy! (úsměv). Celá ta sezóna byla perfektní. Pokud si dobře pamatuji, prohráli jsme jen třináct zápasů, na což se nedá zapomenout!

„S kluky jsem se bavil hlavně o životě. Hokej nebyl tak důležitý.“

Máš aktuálně na Tygry ještě nějaké vazby?
S některými kluky jsem ještě v kontaktu. Už nemám tolik času na to, abych sem častěji cestoval, ale na výsledek se kouknu po každém zápasu.

Jaký pro tebe byl Liberec jako město?
Shodou okolností jsme se s manželkou bavili o tom, jestli není trochu škoda, že jsme odešli. Prožila tu ty tři roky se mnou. Kdybychom si měli vybrat něco jiného kromě Trenčína, Liberec by byl jasná volba. Je tu krásná příroda a je odsud blízko do Prahy. Rozhodně si dokážu představit, že bychom tu mohli bydlet.

Ve svém mateřském klubu v Trenčíně aktuálně zastáváš manažerskou funkci. Jak zvládáš tuto roli?
Každý den se učím něčemu novému. Teď je to navíc trochu složitější, protože rekonstruujeme stadion. Nemáme kvůli tomu přímou podporu fanoušků na tribunách, ale hráči to zatím zvládají. V půlce února už by se snad diváci měli vrátit do hlediště.

Stihl ses podívat i do kabiny. Předal jsi současným hráčům nějaké rady?
Popravdě ani ne. S kluky, které znám, jsem se dlouho neviděl, takže jsme si popovídali především o životě. Ten hokej ve výsledku není tolik důležitý, rodina je to hlavní.

Do Klubu legend byli s Brankem Radivojevičem uvedeni i František a Tomáš Vozkovi