Vlach se vrátil do sestavy, od vyrovnání ho dělily milimetry: Věřím, že to zlomíme

V posledních vteřinách jste očima tlačili puk na vyrovnávací gól, ale těsně to nevyšlo...
Je to tak. Myslím, že jsme se od poloviny zápasu zvedli, začali jsme víc střílet. Kolikrát tomu chybělo i štěstí, sám jsem trefil břevno. V závěru jsme před sebou měli poloprázdnou bránu, mohli jsme to tam uklidit, ale puk skočil. Jsou to věci, které se – když vám to úplně nelepí – stávají. Kdybychom byli ve větší pohodě a nahoře v tabulce, asi to řešíme jinak.

V závěrečné minutě sis při hře bez brankáře i zachytal.
Jo, už mi nic nezbývalo. Byl tam volný sparťanský hráč, snažil jsem se tu střelu zastavit. Škoda, že jsme vzápětí nevyrovnali, to by bylo super.

Už jsi zmiňoval svoji přesilovkovou ránu ze druhé třetiny do břevna. Chybělo málo, že?
Myslím, že jsem tu střelu trefil dobře. Když je to ale břevno, vyjde to stejně, jako kdyby puk šel kilometr mimo.

Jsou podobné těsné momenty odrazem střeleckého trápení celého týmu?
Určitě. Na trénincích na produktivitě pracujeme, což potřebujeme přenést i do zápasů. Vím, že je to klišé. Ale nic jiného, než pracovat na tréninku, zkrátka nepomůže. Věřím, že se to díky našemu úsilí zlomí.

Po pětizápasovém trestu ses vrátil zpátky do sestavy. Jak se za inkriminovanou situací s odstupem času ohlížíš?
Musel jsem ten trest přijmout. Martina Zaťoviče jsem po telefonu kontaktoval a omluvil se mu, což přijal. Faul to samozřejmě byl, ale rozhodně jsem do souboje nešel s úmyslem protihráče zranit. Už je to ale za mnou a budu rád, když se nám podaří najet na nějakou pozitivní sérii a budeme si tady hokej i s diváky zase užívat.