Vicemistr Ruska si tamní podmínky pochvaluje

V každém zápase jsem jel dvakrát sám na branku, takže to určitě mohlo být lepší! Ale nakonec jsem rád i za to, že jsem v šestatřiceti zápasech nasbíral asi třiadvacet bodů. Dopadlo to dobře, mohlo to být daleko horší. Takže celkově jsem spokojený. Svou roli v tom hrála i aklimatizace, časový posun, jiné tréninkové podmínky, dřina. Myslím si, že v příští sezóně předvedu lepší výkon.

Mluvil jsi o dřině, prozraď jak vypadají například ruské tréninky.

Je to tam opravdu náročné. Téměř celý rok jsme měli dvoufázové tréninky. Asi nejhorší praktika byla, když jsme od branky ke brance tahali pneumatiku, na které seděl spoluhráč. To jsem si chvílemi říkal, že to nevydržím a že odjedu. Tréninky jsou tam opravdu náročné.

Pořádají se v Rusku nějaké akce pro fanoušky?

Právě, že vůbec. Já se snažím po každém utkání doma objet led a zatleskat fandům, někdy se ke mně přidá i Joža Kalužny, ale to je zatím vše. Chci na tom v příštím roce víc zapracovat, protože Omsk jako milionové město, kde je jen hokej, si to zaslouží. Neříkám, že to tam úplně změním, ta atmosféra je tam trochu jiná. Kluci jsou trošku víc uzavřený do sebe, ale budu se snažit.

Stačil jsi sledovat výkony Bílých Tygrů?

Samozřejmě! To nešlo nesledovat. Pořád je to můj mančaft! Strašně jsem to klukům přál, jen mě mrzí, že se kluci nekousli. Pořád jsem klukům v Omsku říkal - podívejte se z jakého jsem mančaftu, koukněte na to jak Liberec hraje. Oni tam totiž ostatní ligy hodně sledují, koukají se třeba na finskou i švédskou ligu. Pořád jsem poukazoval na to, že Liberec hraje o první místo. Nakonec se to povedlo, jenže pak kluci vypadli v prvním kole play-off a Rusové mi to omlátili o hlavu. Takže jsem se trochu styděl, ale věřím, že to je pro Liberec ponaučení pro příští sezónu. Doufám, že si z toho každý něco vezme, protože já bych to neunesl hrát v Liberci, aby pro mne takhle předčasně skončila sezóna.

Kde jsi ty osobně viděl důvod vypadnutí Liberce?

Prvním důležitým okamžikem bylo zranění Milana Hniličky. Pro Liberec je to klíčový hráč.

Ale ten tým se z toho nemůže složit, naopak by se měl ještě víc kousnout a třeba i zavřít hru, zkrátka udělat cokoliv, co by v tu chvíli pomohlo. Myslím si, že klukům chybělo hlavně sebevědomí.

Sledoval jsi české finále? Případně komu jsi mistrovský titul více přál?

Abych řekl pravdu z finále jsem viděl jen poslední zápas, když to Sparta udělala. Strašně jsem jí to přál, zejména ale trenéru Výbornému, protože to je jediný trenér, který může Spartu trénovat. Nikdo jiný nezná to prostředí tak, jako on. Mě osobně trénoval na Spartě čtyři roky a třikrát jsem s ním hrál finále. To je opravdu trenér na správném místě.

Co tě čeká teď v nejbližších dnech?

Budu se věnovat rodině, hlavně dceři. Pak mě čeká dovolená s rodinou, zkrátka samé příjemné povinnosti a pohoda. Nebudu dělat nic. Zajdu tady taky s klukama na pivo a nebudu se muset bát, že mě někdo uvidí, protože to se v Rusku nesmí. Na začátku července pak letím do Omsku, kde mi začíná letní příprava.

Ozval se ti po sezóně kouč Hadamczik s pozvánkou do reprezentace?

Bohužel ne, což mě mrzí. Ale i kdyby zavolal, musel bych odmítnout, mám tátu v nemocnici, takže mám tak trochu jiné starosti. Přesto mě mrzí, že se neozval. Buď si myslí, že ruská soutěž není kvalitní, nebo jsem mu „nezapadl“ do jeho týmové koncepce. Nicméně jsem rád, že mi dal na sklonku kariéry možnost zahrát si za repre a že mám doma ve své sbírce dva repre dresy.

Děkuji ti za rozhovor a přeji ať se ti i nadále daří.

Foto:www.hawk.ru