Šedivý o zážitcích ze zrušeného MS U20: Překvapilo nás, že organizace nefungovala

Z Kanady jsi přiletěl teprve před pár dny. Už se ti rozleželo v hlavě, co se vlastně stalo?
Už trochu ano. Musíme tu situaci prostě brát tak, jak to je. Teď už s tím nikdo nic neudělá. Bohužel se staly věci, které turnaj ukončily.

Do Edmontonu jste přicestovali už před Vánoci, Štědrý den jste strávili na druhé straně světa daleko od rodin.
Bylo to něco nového. S klukama jsme se sešli na štědrovečerní večeři, strávili jsme ten čas spolu. Bylo to trošku specifické, ale určitě to také mělo něco do sebe.

Kanadští kuchaři vám dokonce udělali bramborový salát...
Byl to spíš takový letní salátek. (úsměv) Na klasický český bramborový salát to úplně nemělo, ale i za to jsme byli rádi. Kromě řízků se salátem nám kuchaři připravili i krocana, což je typické štědrovečerní jídlo v Kanadě. Celkově byl ten večer super, užili jsme si ho.

"Pomáhali jsme si jak na ledě, tak mimo led"

Kolektiv se tedy sešel dobrý?
Parta byla parádní. Každý se bavil s každým, pomáhali jsme si jak na ledě, tak mimo led.

Turnaj pro vás odstartoval zápasem s domácí Kanadou. V první třetině jste třemi rychlými góly otočili skóre a sahali po skvělém úspěchu. Jaká byla tou dobou atmosféra na střídačce?
Atmosféra byla skvělá. Kanada byla podle mě trošku zaskočená, ale pořád jsme věděli, že většina zápasu je ještě před námi. Bohužel se nám nepovedlo tempo udržet a dostali jsme góly v oslabeních.

český tým slaví zvýšení na 3:1 proti Kanadě

Při oslabeních jsi byl také na ledě. Jak těžké je precizní kanadské přesilovky bránit?
Nesmírně těžké. Je to spíš o tom, bránit dobře pozičně a vykrývat prostory. Když to ale Kanaďané dobře sehrají, je hodně složité to bránit. Zvlášť ta oslabení tři na pět.

V dalším utkání jste podlehli Německu 1:2 po prodloužení. To asi bylo velké zklamání, že?
Ano, ale myslím, si, že herní projev znovu nevypadal úplně zle. Brzdilo nás ale, že jsme nebyli produktivní v zakončení. To nás pak sráží. Třeba Kanaďané bývají nekompromisní a svoje příležitosti prostě proměňují.

Proti Německu jste hráli jen na pět beků, na ledě jsi dostal mnohem více prostoru. Byla to velká zkušenost?
Stoprocentně. S Kanadou jsem začínal na pozici sedmého obránce, ale po zranění Davida Jiříčka jsem se posunul do třetí lajny. Byl to pro mě velký zážitek, jenže mě mrzí ten smutný konec.

"Bylo nám jasné, že si s Finskem v původním termínu nezahrajeme"

V zápase s Německem sis zahrál proti Bennetu Rossmymu, se kterým jsi strávil několik sezón v liberecké mládeži. Bennet navíc mluví plynule česky, takže o hecování asi nebyla nouze.
Potkali jsme se už na letišti před odletem do Kanady, dlouho jsme si povídali. Od Bennetova odchodu z Liberce jsme se už párkrát viděli i před mistrovstvím, jsme velmi dobří kamarádi. Před vzájemným zápasem jsme si i volali, hecování proběhlo také na ledě. (úsměv)

O známé klubové tváře jsi ale neměl díky Danielu Královi a Vojtěchu Jirušovi nouzi ani mezi spoluhráči. Bylo příjemné mít v Kanadě takovou libereckou partu?
Tím, že spolu strávíme spoustu času během sezóny v Liberci, k sobě máme hodně blízko. Ale jak už jsem říkal, na turnaji se to moc nerozlišovalo, každý se bavil s každým.

Šedivý (úplně vpravo) při poradě se spoluhráči

Třetí zápas jste měli hrát proti Finsku, ovšem k tomu už nedošlo. Kdy jste se informaci o zrušení duelu dozvěděli?
Někdy o půl osmé jsme měli budík a hned jsme ve skupinovém chatu viděli zprávu, ať nikdo nevychází z pokoje, protože máme pozitivně testovaného hráče. Dostali jsme snídani za dveře a skončili jsme v karanténě.

Co ti v tu chvíli prolétlo hlavou? Nějaké týmy to potkalo už před vámi, takže jste viděli, jak nekompromisně se postupovalo...
Bylo nám hned jasné, že se ten zápas v původním termínu neuskuteční. Se vším testováním se to ani nedalo stihnout, navíc jsme měli hrát už v poledne tamního času. Věděli jsme, že v původním termínu hrát nebudeme, ale věřili jsme, že to třeba nebude kontumované a mohl by se najít náhradní termín. Kontumace ale přišla hned vzápětí.

Snažil ses v ten den nějak odreagovat? Přece jenom to v karanténě na pokoji určitě nebylo nic příjemného.
Bylo to šílené. Měl jsem s sebou učení, protože se připravuji na maturitu, takže jsem se věnoval i tomu.

"Ani v Edmontonu to nebyla úplně čistá bublina"

O konci turnaje se rozhodlo ještě ten samý den. Měli jste nějaké náznaky, že by k tomu mohlo dojít?
Vůbec ne. Ale hned po nás se zrušil další zápas, byl by to už třetí kontumovaný. Je jasné, že by to už turnaj hodně ovlivnilo, možná by to nebylo úplně regulérní. Manažer reprezentace měl pak mítink s vedením IIHF, kde bylo řečeno, že jsou turnaj pro ochranu našeho zdraví nuceni ukončit. Tou dobou už ale byla zpráva i v médiích, takže jsme se to dozvěděli v prakticky stejnou dobu, jako veřejnost.

Objevily se zprávy, že by se během léta mohla za zrušený turnaj uskutečnit náhrada. Víš o tom něco bližšího?
Teď vůbec nic nevím, ale upřímně si to nedokážu představit. Kdyby se to mělo hrát v červnu nebo v červenci, což je dva měsíce po konci sezóny, museli bychom se nějak udržet v tréninku, navíc bychom pak přišli o letní přípravu. Jsem každopádně zvědavý, jak to dopadne a jak chce IIHF letní turnaj zorganizovat. Možná to spíš řekli jen jako naději pro hráče, aby se ze zrušeného mistrovství nevraceli tak frustrovaní.

O MS dvacítek můžeš usilovat i další rok, ale pro kluky, kteří letos měli poslední šanci, je takový konec určitě ještě o něco více hořký.
Je mi to líto. Ročníku 2002 už úplně zrušili MS U18, dvacítky se rozehrály, ale pak se zrušily taky. Je to hlavně pro kluky tohoto ročníku hodně frustrující, mistrovství světa U20 je vrchol mládežnické kariéry. Já mám ještě šanci se na MS dostat příští rok, takže se už teď budu soustředit jen na sezónu v Liberci a zabojuji o nominaci znovu.

Hlavně v souvislosti s druhou skupinou v Red Deeru se objevily zprávy, že bublina nefungovala zdaleka tak, jak měla. Jak to vypadalo v Edmontonu?
Ohledně skupiny v Red Deeru jsem slyšel to stejné, co proběhlo v médiích. Žádné bližší informace od hráčů ale nemám. Ani u nás v Edmontonu to nebyla úplně čistá bublina. Náš hotel byl spojený s vedlejší budovou, normálně tam procházeli lidi. Tím, že jsme měli meeting room hned u vchodu, tak jsme se s cizími lidmi potkávali. Je to asi jediný způsob, jak jsme se mohli nakazit, protože jinak jsme nikde mezi lidmi nebyli. V aréně jsme se pohybovali v zónách, kam civilisty vůbec nepouštěli.

Kanaďané přitom mají s pořádáním zápasů v bublině bohaté zkušenosti...
Překvapilo mě, že to nefungovalo, jak mělo. Bavil jsem se s hráči, kteří v Edmontonu na dvacítkách byli loni a tehdy to bylo zorganizované mnohem lépe. Měli hotel jen pro sebe a aby tam mohli vstoupit, museli se prokázat speciálními doklady. Teď to bylo bohužel jiné.

"Takový mráz jsem ještě nezažil"

V době turnaje panovala v Kanadě velká zima, teploty padaly až k - 40°C. Pocítili jste to nějak i v té částečné bublině?
Cítili jsme to, když jsme přecházeli z hotelu do autobusu. Bylo to asi dvacet kroků, ale i tak to byla neskutečná kosa. Poslední den jsme se šli se spolubydlícím Jirkou Ticháčkem projít alespoň okolo arény, to byly zrovna největší mrazy. Za tu krátkou dobu jsme měli úplně omrzlé obočí i řasy, něco takového jsem ještě nezažil.

Aby komplikací nebylo málo, z Kanady jste neodletěli v původním termínu.
Bylo to tak, jak informovala česká média. Ruští hráči si na letišti koupili alkohol a po nástupu do letadla nerespektovali hygienická pravidla ohledně roušek. Nastoupili jsme do letadla a ostatní cestující si na chování Rusů začali stěžovat. Letecká společnost dostala informace o nevhodném chování cestujících v šedých mikinách, jenže ty jsme bohužel měli i my – před startem turnaje totiž všechny týmy dostaly totožné, jen s jiným popiskem dle dané země. Kapitán letadla nás tedy všechny nechal vyvést. Jeli jsme pak zpátky na hotel a o den jsme si prodloužili pobyt v Kanadě. Paradoxní bylo, že se nám letecká společnost hned omlouvala a přislíbila proplacení všech nákladů.

Liberečtí zástupci na turnaji (zleva: Šedivý, Jiruš, Král)

Oslavili jste v rámci možností a za panujícího shonu alespoň trochu nový rok?
Jen jsme si popřáli, ale nijak jsme neslavili. Když byla půlnoc v Česku, seděli jsme na letišti. Jen jsem zavolal rodičům, kamarádům a přítelkyni. Když byl nový rok v Kanadě, otevřeli jsme dveře od pokoje a asi za dvě minuty byla půlnoc.

Ještě k tobě osobně – prožíváš průlomovou sezónu i na klubové úrovni, kromě velkého prostoru v Benátkách jsi už dostal i první šance v dospělé extralize. Co na to říkáš?
Jsem za tu šanci strašně rád. Mám skvělou roli v Benátkách, do toho první zkušenosti v áčku Liberce po boků starších a zkušenějších kluků... Jsem za to šťastný.

(foto: Martin Voltr, hokej.cz)