Takové podmínky jsem ještě neviděl, říká posila Faško-Rudáš

Jak se rodil tvůj přestup na sever Čech?
Jednání probíhala od konce minulé sezony, kdy jsem hrál za Banskou Bystrici. Tygři oslovili mého agenta a snažili jsme se to dát dohromady. Já měl hned jasno, chtěl jsem tady hrát. Naštěstí se to stihlo domluvit ještě před mistrovstvím světa a já jsem rád, že můžu být součástí tak velké organizace.

Sledoval jsi jízdu Tygrů v play-off?
Pečlivě. Co jsem četl různé rozhovory, tak se tvrdilo, že Tygři už přes Spartu neprojdou dál. Já to sledoval hodně a musím říct, že kluci hráli výborný hokej. Bylo to super, jen škoda toho finále.

Loni jsi zažil první sezonu v seniorském hokeji. Jak se za ní ohlížíš?
Já v Banské Bystrici ani neměl hrát, měl jsem se vrátit do kanadské juniorky. Tam se ale sezona nerozjížděla, a tak mi trenér začal dávat více prostoru, abych nebyl tak dlouho bez zápasu. Chytil jsem se, začal jsem dělat body a měl jsem víc sebevědomí. Když bylo jasné, že se juniorská soutěž rozjede až v březnu, tak jsem se s Banskou Bystricí dohodl, že zůstanu do konce sezony. Pak jsem hrál i přesilovky a dařilo se mi čím dál víc. Týmu i mně pomohl příchod Briana Ihnačáka, se kterým jsme si velmi rozuměli a klapalo nám to spolu.

Jak ročník hodnotíš po týmové stránce?
Mohlo to být určitě lepší. Já si myslím, že jsme měli na víc. Na začátku sezony to bylo hodně zlé, pak jsme šli výkonnostně nahoru. Předkolo s Trenčínem se nám ale nepovedlo. Měli jsme celkem mladý a nezkušený tým, který odevzdal maximum, ale nestačilo to.

Sezonu sis prodloužil na světovém šampionátu. Jak sis ho užil?
Pro mě to byly především obrovské zkušenosti, to se nedá ani popsat. Vůbec jsem nečekal, že se ve dvaceti můžu dostat na tak velký turnaj. Bylo to k nezaplacení a velmi rád bych si to v budoucnu vyzkoušel znovu.

V přípravě jsi skóroval proti Čechům, za které chytal Petr Kváča. Dobíral sis ho potom?
(smích) Po zápase jsme si napsali. Byl to první člověk z Liberce kromě Mislava Rosandiče, se kterým jsem byl v kontaktu. Vyměnili jsme si komplimenty a rozloučili se s tím, že se uvidíme v Liberci. Byl to můj první gól za reprezentaci, budu si ho pamatovat do konce života.

Martin Faško-Rudáš na tréninku slovenské reprezentace

Když už jsi zmínil Mislava Rosandiče, co on ti prozradil o Liberci?
Od začátku jsme se bavili, co se připojil k národnímu týmu. Říkal mi, že se mám na co těšit. Liberec je prý krásné město, Bílí Tygři jsou zase skvěle fungující organizace. O klubu mi vyprávěl i Adam Jánošík, který tu dlouho působil. Oba dva nešetřili superlativy.

Teď tu už zase máte slovenskou enklávu. Těšíš se na parťáky z rodné vlasti?
Je to určitě o něco jednodušší, že tu jsou Slováci, které znám a se kterými jsem i dříve hrál. Pomůže mi to rychleji zapadnout. Věřím, že všichni společně pomůžeme týmu uspět.

Máte navíc na co navazovat. Vaši předchůdci jako Branko Radivojevič, Janko Lašák, Milan Bartovič či Martin Bakoš tu zanechali nesmazatelnou stopu.
Tohle všechno byli nebo jsou velcí hráči. My budeme dělat vše, co bude v našich silách. Klub si nás sem vybral, abychom hráli hokej, který umíme. Snad tu důvěru splatíme.

A jaké jsou vůbec první dojmy z celé organizace?
Je to tady na špičkové úrovni. Byl jsem ve Spojených státech i v Kanadě a takové podmínky jsem ještě neviděl. Těším se na každý den, co to tu budu poznávat. Věřím, že se rychle adaptuji.