Michal Bulíř po utkání s Mountfieldem: Bod je cenný, mohlo to ale dopadnout i lépe

Po vyrovnání v závěru zápasu nakonec berete bod. Jak jsi spokojen s výsledkem utkání?
Hráli jsme s druhým týmem tabulky. Bod je pro nás cenný, i když myslím si, že to mohlo dopadnout i lépe.

Co přesně se stalo v prodloužení při vítězné akci Hradce?
Propadli jsme v rohu v útočném pásmu, kde byli dva naši kluci. Vracel jsem se s hráčem, který měl kotouč a poslal to před bránu, kam si sjel jejich útočník. Bohužel pro nás to Petr Zámorský trefil.

Za deset utkání sis připsal dvanáct gólů, jak si takovou kanonádu vysvětluješ?
Střílím. Dříve jsem to moc nezkoušel, snažil se pořád vymyslet nějaké složité přihrávky. Řekl jsem si, že budu pálit pokaždé, kdy to půjde a že z nějakých pěti pokusů za zápas tam něco spadne. Zatím se to daří.

Mimo jiné ti aktuálně chybí jedna trefa k dorovnání tvého maxima vstřelených branek za sezónu.
Minulý ročník jsem jich dal tuším deset, i když jsem marodil. Je to u mě trochu unikát. Uvidíme, jak to půjde dál. Budu se snažit dělat věci, které momentálně provozuji a vyhovují mi. Cítím se dobře, chci u toho zůstat.

Cítíš to tak, že když to lepí, tak si tě šance v uvozovkách najde?
Na ten druhý gól jsem vyloženě čekal na své pozici u tyče. Už když Marek Kvapil střílel, tak jsem si říkal, že kdyby se to odrazilo, mohl bych zakončovat do prázdné klece. Nakonec to skončilo před bránou, Petr Jelínek ale odvedl v brankovišti skvělou práci a přikopnul mi puk nohou. Já už to měl poté jednoduché.

Cítíš se s takovou produktivitou sebevědomější?
Jednoznačně, je to úplně něco jiného. Když dáváte góly a pomáháte týmu, tak to zdravé sebevědomí naroste.

Myslíš, že bys s takovou formou mohl být povolán do reprezentace?
Můj prvotní cíl je dostat pozvánku na Karjala cup a zaujmout trenéry. Doufám, že se mi to zatím daří a že se tam podívám.