Šampaňské, doutníky i písničky od Karla Gotta. Jak Bílí Tygři slavili po zápase v kabině

úterý 26. dubna 2016

LŠ

P r a h a – Je třicet minut po zápase a útroby pražské O2 areny stále duní za zvuku vítězných chorálů v podání libereckých fanoušků. Do kabiny, kam je to z ledu jen pár kroků, se postupně trousí borci ověšení zlatou medailí. Mistrovské oslavy mohou začít!

Martin Bakoš, střelec zlatého gólu, a jeho slovenský parťák Branko Radivojevič ještě stojí v chodbě a odpovídají žurnalistům. Z kabiny je už mezitím slyšet rituální třískání holí o stůl uprostřed.

"Kde je Jura? Počkejte na Juru!" volají hráči po prošedivělém kustodovi Jiřím Jarošovi, jenž se kromě výstroje stará také o vítězné pokřiky po utkání. Brzy ho hokejisté při vstupu do místnosti vítají bouřlivým potleskem.

Kabinou krátce nato stříká šampaňské a někteří členové realizačního týmu ve slušivých oblecích se snaží před nedobrovolnou sprchou instinktivně schovat. Marně. "Mistři! Mistři! Mistři!" začne skandovat kapitán Jan Výtisk, v té době už bez bradky, a ostatní se bleskurychle přidávají.

Na řadu přichází mistrovské doutníky. Dřevěné krabičky se chopí šoumen Jan Stránský a nabízí všem okolo. Někteří hráči už jsou do půl těla a navzájem se fotí s doutníkem a pivem v rukách. "Já jsem si jenom dvakrát potáhnul, aby se neřeklo. S kouřením nemám moc dobré zkušenosti," utrousí Radim Šimek, jeden z nejlepších beků uplynulé sezony.

To už je ale místnost provoněná dýmem. Z repráků zní Karel Gott nebo Michal David a skupinky čerstvých mistrů se drží kolem ramen. Nejhlučnější jsou mladíci – Jaroslav Vlach, Dominik Lakatoš či Ondřej Vitásek. Jiní v tu dobu svírají v rukou mobil a snaží se spojit se svými nejbližšími.

"Chystám se zavolat domů," povídá za zvuku písně We are the champions od skupiny Queen Jakub Valský. "Teprve to vstřebávám. Vyhrál jsem poprvé v životě, jindy jsem na oslavy koukal je v televizi."

Premiérové oslavy prožívá třeba i Michal Bulíř, jenž pobíhá kolem dokola a snaží se zkropit pivem fyzioterapeuta Tomáše Krámského. Útočník Stránský se zase svléká donaha, nechá si jen suspenzor a pózuje u Masarykova poháru. "Chci si to užít naplno, tohle je nejlepší den v mým hokejovým životě," směje se. "Ale za největšího pařmena se nepovažuju. Roztočí to tady jiní, uvidíte."

Kdo z týmu to tedy nejvíc rozjede? "Řekl bych, že někdo ze Slováků," tuší Dominik Lakatoš. 19letý forvard chvilku juchá se spoluhráči, pak si sedne a nevěřícně kouká do prázdna. "Tohle je bomba. Moje první sezona za chlapy a hned máme titul. Někdo na to čeká celou kariéru, mně se to povedlo na první pokus. Neuvěřitelný pocit," snaží se najít správná slova.

Z kabiny se mistři postupně nasoukali do autobusu a v liberecké aréně o hodinu později představili trofej fanouškům. Tím ale oslavy ani zdaleka neskončily...