Tygři pod maskou #1: Průkopník Falta a olympionik Hnilička
Liberec – V rámci předsezonního období vám přineseme pětidílný seriál článků zaměřující se na liberecké brankářské jedničky. Mužů v poslední linii obrany se v tygřím dresu vystřídalo během 24 let v extralize přes tři desítky. Stálé místo mezi třemi tyčemi si však vysloužilo jen několik z nich. První část této série se věnuje období, kterému panovali brankáři po postupu do nejvyšší soutěže a během premiérových play-off.
Sezona 2002/2003 byla první, kdy se na extraligové mapě objevil Bílý Tygr. Gólmanskou jedničku si liberecká organizace přenesla z první ligy, kde byl jistotou v brance Pavel Falta. Rodák z Jihlavy přišel pod Ještěd v rámci výměny z Chomutova, která byla původně plánována pouze na měsíc. Nakonec se natáhla na dlouhých sedm let.

První extraligová jednička Liberce Pavel Falta
Poté, co dva roky plnil roli prvního brankáře o patro níž, dostal důvěru i během premiérového ročníku v extralize. A řečí čísel si nevedl vůbec špatně, když přispěl úspěšností zákroků téměř 91 % a 14 vychytanými vítězstvími k udržení nejvyšší soutěže. Během dalších let se posunul do role náhradního gólmana, aktuálně se ale stále pohybuje v hokejovém prostředí. V rodné Jihlavě totiž pracuje jako videokouč hlavního týmu Dukly.
Faltu pro další rok nahradil v tygřím brankovišti Oldřich Svoboda. Bývalý nejlepší brankář, tehdy ještě československé, extraligy z roku 1991 absolvoval na severu Čech předposlední sezonu kariéry. Ve svých 37 letech odchytal většinovou porci zápasů a i díky jeho výkonům Tygři až do posledních dní bojovali o první účast v play-off. Nakonec skončili na 11. místě o pět bodů za poslední postupující Plzní a Svoboda následně zamířil na poslední rok do Slavoje Český Krumlov hrajícího čtvrtou ligu.

Oldřich Svoboda v duelu s Vítkovicemi
Od třetího ročníku libereckého působení v extralize nastala éra Milana Hniličky. Olympijský šampion z Nagana a mistr světa z let 1999 a 2001 přicházel do Čech po svém konci v zámořské NHL a v ambiciózní tygří organizaci podepsal hned tříletý kontrakt.
Postupem času se zařadil mezi týmové opory a hned v prvním roce své smlouvy dotáhl ve výlukové sezoně Liberec do prvního play-off v historii. Po vypadnutí v semifinále se navíc připojil k reprezentaci a na památném turnaji ve Vídni v pozici dvojky za Tomášem Vokounem oslavil třetí titul světového šampiona.

Milan Hnilička nastoupil v modrobílém k téměř 200 duelům
V dalších dvou následujících ročnících pro sebe plně uzmul pozici nejlepšího brankáře extraligy. Mezi lety 2005 až 2007 se v české soutěži nenašel gólman, který by měl víc vítězství, lepší úspěšnost zákroků nebo nižší průměr inkasovaných branek na zápas. I díky tomu jej v roce 2006 neminula olympiáda, kde sice začínal jako trojka, nakonec se ale přece jen mezi tři tyče dostal a pomohl týmu získat bronz. Na světovém šampionátu v témže roce poté mohl slavit stříbrné medaile.
Celkově ve svatyni Tygrů odchytal 168 utkání a dalších 28 ve vyřazovacích bojích, na své výstroji zastavil 93,3 % střel soupeře a za záda pustil průměrně pouze 2,12 gólu. Jeho výkony zanechaly pod Ještědem hlubokou stopu a i proto visí jeho číslo 33 pod stropem Home Credit Areny.
Na působení Milana Hniličky navázali v tygřích barvách například Michal Fikrt, Marek Pinc nebo Tero Leinonen, kterým se bude věnovat další díl této série článků.
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet